Třetí začátek

Už mám v hlavě náměty na minimálně další dva články, ale jeden prostě musel přijít dřív. Musím přece napsat jak se tady vlastně mám v Torontu a jak jsem se sem dostal. Život se zase změnil a nabral obrátky poměrně novým směrem. Kdyby mi někdo před rokem řekl, kde budu, tak bych mu moc nevěřil.

Už na podzim jsme se rozhodli, že se musíme přemístit z Québecu (jednou vám vysvětlím proč) a tak jsme se na to pomalu začli připravovat. Klíčové bylo získat pro mě otevřené pracovní povolení, abych mohl pracovat pro jakoukoliv firmu. To se nakonec díky našim rozsáhlým znalostem kanadského imigračního práva po třech napínavých hodinách na kanadsko-americké hranici podařilo. Potom už nám nic nebránilo v rozletu. Až na takový malý detail a to sice to, že Kiki měla pořád pracovní povolení vázané na montrealského zaměstnavatele. No a to je vlastně i důvod, proč tu není! Jinak to ale prostě nešlo.

V prosinci jsem začal tedy hledat novou práci. Opět kdekoliv v Kanadě. Myslel jsem si, že už mám s kanadskou praxí celkem vyhráno a bude to úplně snadné, ale bohužel to tak úplně nebylo. Měli jsme vytipovaných pár lokací, kam bychom opravdu chtěli a opět stejně jako v případě s Montréalem se nám to moc nepovedlo. Na prvním místě bylo nádherné město Victoria v Britské Kolumbii, dále pak města v Okanagan Valley jako je Kelowna nebo Vernon. Do Vancouveru se nám moc nechtělo, ale taky to byla možnost. Na východě jsme ještě pokukovali po Novém Skotsku a městě Halifax.

Na začátku mého hledání se mi sama od sebe přes LinkedIn ozvala jedna firma z Toronta, ale protože se nám moc do Toronta nechtělo, choval jsem se k nim jako k záloze a moc jim neodpovídal. Měl jsem několik telefonních pohovorů do různých míst, včetně mé vytoužené Victorie a Kelowny. Bohužel všechny tyto firmy dali přednost lokálním kandidátům.

Dále mě ještě chtěla jedna firma z Richmondu, BC, což je téměř ve Vancouveru. Tam jsem zcela pokazil pohovor, kdy jsem v podstatě neodpověděl správně ani na jednu otázku, a přesto jsem dostal nabídku. No a mezi tím ta firma z Toronta začla zvyšovat tlak a svůj zájem a nabídli mi, že mi zaplatí let do Toronta na pohovor. Do Richmondu se mi moc nechtělo, a nelíbilo se mi, že mi dávají nabídku i po tak špatném výkonu. Nedělalo to na mě seriozní dojem.

V Torontu bylo asi sedm kol pohovorů, které dohromady trvaly celý den. Firma jako taková vypadala trošku zvláštně. Snažili se tvářit jako startup s mladou kulturou, ale měli přes 600 zaměstnanců v několika pobočkách po celém světě, takže už nebyli zrovna malí. Lidé, se kterými jsem mluvil se však zdáli v pohodě. Z toho Richmondu už jsem měl nabídku platu, která mně přišla celkem odpovídající a tak jsem o ní té torontské firmě řekl. Měl jsem ale nastudovanou taktiku vyjednávání a neřekl jim proto, kolik mi v Richmondu přesně nabídli. Tím pádem ta torontská firma tápala a možná trošku ze strachu, aby o mě nepřišli, mi nakonec nabídla o $26 000 ročně víc a celkově téměr dvojnásobek mého platu z Montréalu. Přihodili k tomu také $5000 nástupní bonus, kterým mohu pokrýt jakékoliv náklady spojené se stěhováním. A pár standardních benefitů, které jsem v Montréalu neměl. V tuhle chvíli jsem se už viděl na milionářské jachtě. Nevěřil jsem svému štěstí.

Po naší dovolené v Mexiku a komplikovaném přesunu nejprve k přátelům v Montréalu, jsme se tedy v lednu ocitli v Torontu. Firma mi navíc ještě zaplatila dva měsíce nájmu v krásném bytě v samotném srdci downtownu Toronta přímo u CN Tower a asi 4 minuty chůze od hlavní firemní kanceláře. Rychle jsem si zvykl na nově nabitý luxus.

První projekt, na který jsem byl přiřazen byl ve městě Mississauga, které je asi 30 minut jízdy autem od Toronta. Vzhledem k tomu, že do něj nelze snadno dojet městskou dopravou, firma celému týmu pronajala auta. Ty můžeme používat i o víkendu a na vlastní ježdění. Řídím tedy krásný úplně nový modrý Chevrolet Cruze a jen se děsím chvíle, kdy nám skončí tento projekt a auto mi vezmou. Pak budu muset snad chodit i pěšky nakoupit!

Mezitím jsem si našel permanentní byt poblíž městského letiště asi 200 metrů od jezera Ontario. Je to malý jednopokojový byt (Češi by řekli “1+kk”)

nicméně je typu tzv. “condo”, což znamená, že je v ceně podzemní garáž, posilovna a bazén. Spíš to připomíná takový permanentní hotel.

Nájmy jsou v Torontu bohužel velice drahé, takže teď platím dvakrát tolik než v Montréalu. Byt je ale blíž do centra. Sice jsem zmiňoval, že mám plat dvakrát větší než v Montréalu, ale když vezmete v úvahu životní náklady v tomto nejdražším městě Kanady, už to zas tak skvěle nevychází. Jachta se ještě dlouho nebude konat; pořád si ale myslím, že je to zlepšení.

Kristýnka tu se mnou byla prvních pár týdnů, jenomže nemohla chodit do práce. Nabízel jsem ji ať tu se mnou zůstane, než nám vyřídí trvalý pobyt (se kterým už může pracovat kdekoliv), ale chtěla si vyzkoušet práci v oboru v ČR, tak jsem ji musel velmi nerad pustit do ČR. :( No a aby to bylo řádně vtipné, schválili nám ten trvalý pobyt asi týden po tom co odjela, což bylo tak o čtyři měsíce dříve než jsme čekali. Teď už má ale Kiki skvělou práci v ČR a já jen doufám, že se jí sem ještě bude chtít někdy zpátky.

No a jaké je vlastně to Toronto? Já jsem nadšený. Město je krásné, čisté, rušné. Všude se staví. Je vidět, že má dost peněz na opravu infrastruktury a investorů na rozvoj lokální ekonomiky. To je velký rozdíl od Montréalu, který od dob referenda o nezávislosti prakticky pouze stagnuje, silnice se rozpadají a už tam ani není moc čisto. Všechny kanadské banky, které měli hlavní sídla v Montréalu se přesunuli do Toronta a s nimi i velká část anglofonní populace. Ale přejmenovali si ulice z angličtiny do francouzštiny. Tak snad jim to za to stálo.

Toronto je samozřejmě obrovské, ale to byl Montréal taky. Všimnete si tu určitě většího downtownu a mnohem většího počtu mrakodrapů. Také je tu krásná CN Tower, která každý večer svítí jinými barvami a stále se tyčí jako nejvyšší budova v Torontu. Na procházku se můžete podívat k jezeru Ontario, které vypadá jako moře. Hodinu a půl cesty odsud jsou tu Niagarské vodopády, kam jsme se také byli podívat. Jo a nesmím zapomenout na jednu důležitou věc. Všichni tu mluví anglicky! Konečně si připadám jako v Kanadě!

Nezapomeňte si prohlédnout fotky, na které se dostanete kliknutím na obrázek na první stránce a pak šipkou doprava.