Ulice Toronta

Toronto je velké město, a tak se tu v ulicích pohybují nejrůznější případi.

Je celkem běžné, že cyklisti a motocyklisti si s sebou vozí malé rádio a poslouchají ho jako by byli v autě. Zrovna včera jsem čekala na semaforu a závratnou rychlostí se přes křižovatku řítil cyklista, který něco hrozně hulákal. Vypadal dost naštvaně. Když ale přijel blíž, ukázalo se, že jenom poslouchá hard rock a k tomu si zapáleně zpívá. Pravidelně také potkávám člověka na skútru, který samozřejmě také poslouchá muziku na plné pecky, ale do toho si ještě tancuje. Nejen na semaforu, ale i za jízdy. Dynamicky si podupává a já nikdy nechápu, jak do toho může ještě řídit.

Občas se tu také natáčí slavné filmy a seriály (Suits - Kravaťáci, Chicago, Mean Girls - Protivný sprostý holky, X-Men atd.). Vojta už několik dní chodí z práce po chodníku, kde se jeden takový film točí. Štáb zastavuje dopravu, aby nepřekážela v záběru, ale o chodce se nikdo nestará. A tak se dneska konečně Vojtovi podařilo vlézt do záběru. Kdybyste někdo někdy koukal na film Franklin, dávejte pozor, jestli ho neuvidíte!

Třešničkou na dortu tohoto týdne bylo, že jsem šla do práce přes staveniště, spíš po chodníku vedle staveniště. Přede mnou šel dělník ze stavby, který se nečekaně otočil a rozběhl se proti mně. Říkala jsem si, že ty lidi jsou tu fakt blázniví. Asi tak půl vteřiny na to, kousek přede mnou spadl na chodník náklad ocelových drátu i s hákem z jeřábu. Na to pan stavbyvedoucí začal vykřikovat, jestli někdo pod tím nákladem byl. Nicméně za pár hodin chodník vyklidili a pracují jako by se nechumelilo.

Když už jsem zmínila chumelení, tak musím napsat i něco o tom, jak to tu chodí se sněhem. Kdykoliv meteorologové předpoví sebemenší sněžení, bezhlavě se začnou solit všechny chodníky a silnice.

U nás před domem mají v oblibě modrou sůl, které vysypou před vchod minimálně dva kýble. Když je sníh, tak ta sůl funguje opravdu dobře, ale když nakonec žádný sníh nenapadne, sůl zůstane na chodníku a po nějaké době je to dost nechutné.

Silnice tu rozhrnují velice spolehlivě, protože si nemůžou dovolit, aby celé město stálo v zácpě jen kvůli tomu, že nasněžilo. U nás před domem to berou dokonce tak vážně, že když napadne i třeba půl centimetru, musí rychle rozhrnout cestu. Upozorňuji, že se jedná o malou ulici mezi dvěma domy, která vlastně slouží jen k zajetí do garáže. Je docela běžné, že uprostřed noci začnou rozhrnovat sníh, ale protože ho není dost, vlastně jenom šoupou radlicí po asfaltu, tak je hned celý dům na nohou.

Poslední uliční postřeh je obrovské množství pejskařů. Vedle nás v bytě bydlí doga, která když vedle mě stojí ve výtahu, má hlavu ve výšce mého lokte. Tak obrovského psa jsem ještě neviděla. Psi se tady venčí zásadně co nejblíž ke vchodu do domu, protože nikdo nemá čas se táhnout s mazlíčkem do nějakého parku. Když si k tomu představíte ještě tu sůl z předchozího odstavce, tak se jedná o skutečně kvalitní zážitek. Skoro jsem zapomněla zmínit, že všichni psi tady nosí boty (kvůli té soli v zimě), zdá se nám to už celkem normální, ale vlastně to je taky dost divná věc.

Tak teď už jen čekám, co dalšího se tady v ulicích přihodí.