Roadtrip - Texas (1. část)

Vypravili jsme se na čtrnáctidenní roadtrip do Texasu. Hlavním cílem bylo navštívit Vojtovu bývalou “hostitelskou” rodinu, u které rok bydlel v rámci studijního pobytu. Protože ale ta rodina bydlí v malém městě na severu Texasu, kam ani pořádně nelétají letadla, rozhodli jsme se podniknout dovolenou ve velkém stylu - naplánovali jsme projet autem celý centrální Texas, ať zažijeme nějaké dobrodružství. Dohromady jsme ujeli skoro 2000 km.

Nejdřív jsme našli levné letenky z Buffala (ve státě New York, USA) do Austinu (Texas). Z Toronta na letiště do Buffala jezdí velice levný autobus. Problém je, že jezdí jen párkrát za den a musí se v něm překročit hranice do USA, což může zabrat opravdu hodně času i v autě, natož pak v plném autobuse. Riskli jsme to a vyrazili busem, který měl na letiště dorazit 2,5 hodiny před odletem letadla (to je jen půl hodiny rezerva oproti času, kdy by měli být cestující na letišti). Bus naštěstí nebyl plný a všechno proběhlo bez problémů, a tak jsme si stihli ještě před odletem dát slavná Buffalo Chicken Wings.

Po přistání v Austinu nám nefungoval kanadský telefon - s tím jsme počítali - ale nepočítali jsme s tím, že nebude fungovat ani wi-fi na letišti. Jak už to tak bývá, za pomoci štěstí se nám podařilo natrefit na našeho známého Matěje, se kterým jsme byli předem domluvení, že nás u sebe nechá přespat do dalšího dne. Mimochodem, rovnou na letišti jsem zjistila, že neznám PIN na svou kartu pro výběr hotovosti z bankomatu. S hotovostí jsme docela počítali, tak jsme byli celkem nahraní.

První den jsme měli v plánu vyrazit do aquaparku Schlitterbahn v New Braunfels. Asi kilometr před cílem si Vojta vzpomněl, že pokud koupíme vstupenky online, dostaneme slevu.

Tak jsme je koupili. Dojeli jsme k aquaparku, a zjistili, že ještě nezačala sezóna a mají otevřeno jen o víkendech. Naštěstí nám po krátkém telefonátu poslali peníze zpátky. Potom už se všechno začalo obracet k lepšímu a smůla se nám přestala lepit na paty. Ještě ten samý den jsme si udělali trochu zajížďku a jeli se podívat do Natural Bridge Caverns, velkých krápníkových jeskyní celkem blízko k San Antoniu, kde jsme měli tu noc spát. K večeru jsme se ubytovali, a když přestalo být venku horko, jeli jsme se ještě podívat do centra San Antonia na slavný Riverwalk - krátký okruh kolem řeky v centru města, všude tam je spousta lidí a restaurací. Tím jsme vyčerpali náš program na první tři dny a trochu jsme si říkali, že jsme tu dovolenou naplánovali nějakou dlouhou.

V San Antoniu mají asi sedm španělských kostelů, misií, ve kterých se kdysi snažili pokřesťanštit tamější obyvatele. Všechny jsou propojené krásnou cyklostezkou kolem řeky, která má ovšem asi deset mil (16 km). Odvážně jsme nechali auto na parkovišti u první misie a vyrazili jsme na kole navštívit ty ostatní. Po několika hodinách jízdy na přímém slunci, u poslední misie, jsme se rozhodli dojít si na oběd, kde jsme si dali naše první texaské BBQ. Pak jsme se samozřejmě už nemohli moc hýbat a neměli jsme sílu na cestu zpět. Počkali jsme na autobus, který jezdí mezi misiemi a doufali jsme, že jízdenka půjde koupit u řidiče kreditkou. No, nešla. Řidič byl ale pravý Texasan a, aniž bychom nějak žebrali, tak nás odvezl zadarmo. Asi bylo vidět, jak jsme byli hotoví, spocení a spálení od sluníčka. Večer jsme pak ještě viděli megalomanský videomapping na San Fernando Cathedral o historii Texasu.

Potom nás čekala dlouhá cesta až na sever Texasu, kde vlastně nic moc zajímavého není. Aby nám ale dobře vyšly dny a nemuseli jsme řídit velké úseky cesty najednou, tuhle trasu jsme si rozdělili. Po cestě ze San Antonia jsme se stavěli na Enchanted Rock, to je taková holá do kulata vyhlazená skála. Paní u vstupu nám úplně v klidu řekla, že je jaro a máme počítat s tím, že se kolem nás v trávě budou pohybovat zvířata, mimo jiné chřestýši. Trochu mě to děsilo, protože hady nemám ráda, ale Vojta byl v pohodě, dokonce se nebál nás vést mimo stezku, takže se nám nakonec podařilo takového jednoho asi dvoumetrového hada potkat.

Večer jsme kempovali v San Angelo State Park, kde jsme byli skoro sami, když se setmělo, tak se nám kolem stanu pásli srnky a zajíci. Byl to zajímavý kemp, měl být těsně u jezera, to ale bylo tak vyschlé, že asi na polovině jeho území už rostly stromy. Když jsme se šli ráno projít po vyprahlé krajině, nad hlavami nám plachtili supi, skoro jako by se dívali, jestli nás neuloví.

Pomalu jsme se přesunuli z části Texasu zvané Hill Country (kopcovitá země) do Panhandle Plains (planiny), k městu Lubbock. Krajina je tam všude hodně rovná a suchá, pěstuje se tam bavlna a viděli jsme spoustu továren. Taky se kolem silnic začalo pohybovat opravdu velké množství psounů. Kempovali jsme u jezírka Buffalo Springs, které vypadalo jako malá oáza. Se západem slunce se ale zvedl obrovský vítr a zvířil prach tak, že nebylo možné zůstat venku. Vlezli jsme do stanu, ale protože bylo venku kolem 30°C, málem jsme se upekli. Po probdělé noci jsme se jeli podívat do Lubbocku na to jediné, co nám přišlo trochu zajímavé. Mají tam National Ranching Heritage Center (muzeum rančů), kam svezli staré ranče - fyzické budovy - z celého Texasu. Moc dlouho jsme tam nevydrželi, protože bylo asi 35°C a přímému slunci se nedalo nikam uniknout. Ještě jsme zašli do muzea větrných elektráren a pump na vodu, které svezli ze všech možných koutů světa do obrovského hangáru. V Lubbocku jsem měla pocit, že konečně vidím ten texaský stereotyp, že když něco dělají, tak to dělají ve velkém a když už, tak pořádně.

Pak už jsme jeli k Vojtově rodině, která bydlí blízko Amarilla, kde je slavný Cadillac Ranch - pár aut zapíchaných po čumáku do pole. Ukázalo se, že místní mají smysl pro humor, protože nedaleko jsme narazili na kombajnový ranč, kde do pole zapíchali několik hospodářských vozidel. Zatím ale bohužel nemají takovou návštěvnost jako originál.

Tím končí naše zápisky o první polovině cesty Texasem. Brzo se můžete těšit na pokračování v dalším článku, kde se dozvíte jak se nám líbilo v Amarillu, Dallasu a Austinu. Možná uvidíte i nějaké video.