Den díkůvzdání

Kanadský Den díkůvzdání připadá na druhé pondělí v říjnu. Je o šest týdnů dříve než to americké, protože tady přichází zima dřív, i sklizeň musí přijít dřív. Historicky se při Díkůvzdání oslavuje úroda a všechno dobré, co nás potkalo v posledním roce. V současnosti je to příležitost k tomu, aby se sešla rodina a přátelé a dali si dobrou večeři (většinou krocana).

V předešlých letech jsme Den díkůvzdání moc neřešili. V Montréalu jsme byli pozvaní na velikou večeři s našimi kamarády, což bylo moc fajn a dodnes na to vzpomínáme (článek o tom bohužel nemáme). Letos jsme ale trochu oslavovali. Protože se jedná o státní svátek, v pondělí mají všichni v práci volno, a tak jsme se pokusili užít si prodloužený víkend jak jen to šlo.

V pátek jsme vyrazili na koncert Marca Rebilleta. Jeho představení jsme viděli už jednou při našem výletu v Texasu. Posledně se nám koncert líbil o něco víc, protože tentokrát nebyl moc dobře vyladěný zvuk a přes hlasité basy toho nebylo moc slyšet.

V sobotu jsme si vylepšili náladu dalším koncertem. Před nějakou dobou jsem úplnou náhodou našla na Youtube kanadskou hudebnici Cat Clyde, která přes léto vystupovala v Evropě a mimo jiné v Praze. Když jsem to viděla, rozhodla jsem se, že ji musíme vidět živě tady u nás. Když jsme dorazili na místo konání koncertu, dost nás zarazilo, že budova vypadala jako místo pro pořádání maturitních plesů. Vůbec nás nenapadlo, že by na indie-rockový koncert mohlo být vyžadováno slušné oblečení. Každopádně ale do budovy vcházeli lidé ve večerních róbách. My jsme se tedy pokusili venku upravit do co nejlepšího vzezření (moc to nešlo vzhledem k tomu, že jsme měli tlusté mikiny a já červené kalhoty) a vyrazili jsme dovnitř. Hned u dveří nás zastavila ochranka, jestli jdeme na koncert, tak že vchod je z druhé strany budovy. Dost se nám ulevilo a s radostí jsme zjistili, že na koncertě vypadají všichni ještě hůř než my. Koncert jsme si moc užili, bylo tam dohromady tak 70 lidí a zvuk byl vynikající.

Začínám docela přicházet na chuť místní hudební scéně. Na žánru mi moc nezáleží. Loni o Vánocích jsme podnikli výlet do města Owen Sound, kde jsme v malém hudebním baru objevili místního country zpěváka Bruce Worthingtona. Doufám, že budeme naše kanadské hudební obzory dál rozšiřovat.

V neděli jsme víkend završili večeří ve vynikající francouzské restauraci Le Swan, která by se určitě dala zařadit mezi naše nejoblíbenější místa na jídlo. Považovali jsme to za klasickou večeři, co k Díkůvzdání patří, tak jsme si zavzpomínali na naše rodiny, přátele a všechny, které jsme zatím potkali na naší kanadské cestě. Přestože život imigrantů není vždycky slast, vybrali jsme si to takhle sami a zatím jsme spokojení. Jsme moc vděční za všechny v Čechách i v Kanadě, kteří si na nás čas od času vzpomenou, přečtou si blog nebo nám napíšou. Děkujeme!