Jak jsme nevolili

V Kanadě právě skončily 43. federální volby. Kanadské politice jsme se dřív moc nevěnovali a jelikož nejsme kanadští občané, voleb se ani zúčastnit nemůžeme. Tyto volby jsme ale sledovali, protože v Kanadě přeci jen žijeme a začíná se nás ta politika také týkat.

Kanada je parlamentně demokratická konstituční monarchie dle tzv. westminsterského systému. Podobný systém má Spojené Království a Austrálie. V čele stojí panovník (Alžběta II.) s premiérem (Justin Trudeau), který je hlavou státu. Panovníka v zemi zastupuje generální guvernér (Julie Payette).

Legislativní moc má v rukou horní komora Senate of Canada a dolní komora House of Commons of Canada, která přibližně odpovídá českému parlamentu. V parlamentu zasedá 338 poslanců, tzv. Members Of Parliament (MPs). Každý z nich reprezentuje jeden volební okrsek, kterému se říká “Riding”.

Při federálních volbách občané volí v rámci svého volebního okrsku svého MP z několika kandidátů. Ten, který dostane nejvíce hlasů pak zaujme odpovídající křeslo v parlamentu. Všechny ostatní hlasy v daném okrsku nemají na výsledek voleb žádný další vliv. Federální volby probíhají každé 3-4 roky. Zajímavostí je, že v ústavě není dané, kdy musí k volbám dojít. Vyvolání voleb je prý jen taková slušnost, která se dodržuje.

V Kanadě je, na rozdíl od USA, několik politických stran, podobně jako v Česku. Ty největší jsou:

Liberal Party of Canada (Liberals)

Liberálové vládli do teď a jejich předsedou je Justin Trudeau. Ve vládě dokázali například schválit legalizaci konopí na federální úrovni a zrychlit a zjednodušit některé imigrační programy. Mnoho Kanaďanů však nebylo s vládou Justina Trudeau spokojeno. Nelíbilo se jim například zvyšování daní, málo pomoci ropnému průmyslu, nebo nedodržený slib, že bude stávající volební systém reformován.

Do těchto voleb slibovali v kampani snížení daní pro nejchudší Kanaďany, osvobození mateřské a podpory v nezaměstnanosti od daní, granty pro studenty doktorského studia, zvýšení důchodů, 6 miliard dolarů investic do zdravotnictví, zvýšení dostupnosti bydlení, přijímání žadatelů o azyl apod.

Conservative Party of Canada (Conservatives)

Strana konzervativců je v Kanadě hlavním protivníkem liberálů a druhou nejsilnější stranou. V jejich čele v letošních volbách stál Andrew Scheer.

Do jejich programu patří např. snižování daní jak pro občany tak pro korporace, neomezování držení zbraní, snížení vlivu unií, zamezení vstupu nelegálních imigrantů přes hranici z USA, výrazně zvýšit dotace do ropného průmyslu nebo nezavádět plošnou uhlíkovou daň. Conservatives zpravidla snižují příjem imigrantů.

Bloc Québécois

Nad touhle stranou mi trošku zůstává rozum stát. Programem se jedná o celkem běžnou středo-levou politickou stranu, kromě toho, že mají za cíl samostatný Quebec. Je trochu zvláštní, že je taková strana ve federální vládě, protože když se podíváte na jejich program nebo politická výjádření, tak je v podstatě nezajímá žádná jiná provincie. Nic ale nebrání takové straně existovat, pokud pro ni bude hlasovat dostatek voličů. V čele Bloc Québécois stojí Yves-François Blanchet.

Letos mezi jejich programu kromě odtržení Quebecu od Kanady taky patřilo výrazné zvyšení daní pro korporace, zrušení veškerých vazeb na britskou monarchii, oficiální uznání Quebečanů jako samostatného národu v kanadské ústavě a pár dalších cílů podobných straně Liberals.

New Democratic Party (NDP)

NDP je ještě víc nalevo od Liberals. Tato strana byla založena už v roce 1961. Nejvíc hlasů získává v prérijních provinciích a v Britské Kolubmii. Vede je Sikh Jagmeet Singh.

Rádi by integrovali zubní péči do veřejného zdravotního pojištění, omezili privátní sektor zdravotníctví, zavedli uhlíkovou daň, investovali více do zachování životního prostředí, omezili dotace ropnému průmyslu, zvýšili dotace na bydlení, přijali více žadatelů o azyl a zavedli univerzální příjem.

Green Party of Canada

Klasická strana zelených, podobně jako v Česku. Jejich program je velmi podobný NDP, ale v některých otázkách ještě více progresivní. Hlavní náplní je samozřejmě snaha o ochranu životního prostředí. Mezi takové perličky patří, že chtějí omezit nukleární energii, což je podle mě nejčistší zdroj energie vůbec. Také mají obavy z účinků WiFi na lidi a chtějí omezovat pěstování GMO plodin. V jejich čele je Elizabeth May.

Menší strany

V Kanadě je ještě spoustu dalších menší stran. Zmínit bych měl určitě People’s Party of Canada, což je taková progresivnější verze Conservatives. Dále tu máme třeba Christian Heritage Party, Progressive Canadian Party, Animal Protection Party a také satirickou stranu nosorožců - Rhinoceros Party. Kandidáti na pozici poslance mohou také kandidovat jako nezávislí.

Výsledky kanadských federalních voleb 2019

Voleb se zúčastnilo 65.95% voličů. Výsledkem je 157 křesel pro Liberals, 121 pro Conservatives, 32 pro Bloc Québécois, 24 pro NDP a 3 pro Green Party. Znamená to tedy, že premiér Justin Trudeau obhájil svůj post a bude premiérem i v dalším volebním období. Liberals však v parlamentu nemají většinu, na to by potřebovali alespoň 170 křesel. Budou proto muset vytvořit tzv. minoritní vládu.

Je to podobné tomu, co se děje v Česku skoro u každých voleb. Narozdíl od Česka ale v Kanadě zpravidla nevznikají koaliční vlády. Vítězná strana vládne v menšině a spolehá se na podporu poslanců z jiných stran při hlasování o jednotlivých zákonech. V tomto případě budou Liberals spoléhat hlavně na podporu NDP. Také jsem zaslechl, že se často stává, že taková vláda nevydrží vládnout celé volební období, protože je tak oslabená, že mohou vládnoucí straně ostatní strany vyslovit nedůvěru. Liberálům může vládnutí rovněž stížit fakt, že v senátu dominují Conservatives. Nemělo by to nicméně vést k úplnému bloku, protože v Kanadě není zvykem, aby senát opakovaně nepřijal zákony schválené parlamentem.

Je také zajímavé, že díky volebnímu systému, který jsem popsal na začátku článku, rozložení křesel v parlamentu neodpovídá proporci jednotlivých hlasů. Přestože mají Liberálové nejvíce křesel, tzv. “popular vote” vyhráli Conservatives s 34,4% hlasy oproti 33,1% u Liberals. Ještě drastičtější rozdíl nastal u Green Party, kteří za svých 6,5% hlasů dostali jen 3 křesla a NDP, které mělo jen o něco více než dvakrát víc hlasů (15,9%) má 24 křesel, tedy osminásobek. Podobný jev taky nastal například u amerických prezidentských voleb v roce 2016, kde Donald Trump zvítězil, přestože měl méně jednotlivých hlasů než Hillary Clinton (46,1% vs 48,2%).

S výsledky voleb je mnoho lidí nespokojeno. Nejhlasitější jsou samozřejmě voliči z oblastí, kde Conservatives vyhráli na celé čáře, což je téměř celá Alberta, Saskatchewan, Ontario (mimo Toronto) a východní část Bristké Kolumbie. Mnoho komentátorů neúspěch Conservatives přisuzuje špatné volbě lídra a špatné zkušenosti voličů s konzervativním premiérem Ontaria Dougem Fordem. Na vině je však částečně i stávající volební systém, kvůli kterému mnoho lidí ani nepřijde k volbám, pokud bydlí v okrsku, kde je předem “rozhodnuto”. Velké strany nemají moc velkou chuť na změnu volebního systému, protože by zaručeně přišly o křesla v parlamentu, a tak k ní nejspíš nikdy nedojde.

Ani Liberals moc nejásají. Výsledek voleb je pro ně velká rána. Ztratili 20 křesel v parlamentu a budou muset vládnout v minoritě. Velkým překvapením je ale obrovský vzestup Bloc Québécois, kteří z 10 křesel v předešlém období mají teď 32. Uvidíme jestli budou skutečně usilovat o osamostatnění Quebecu.

Sledovat kanadské volby bylo zajímavé. Co si o výsledcích myslím já si tak trochu nechám pro sebe. Když jsem si však vyplňoval volební kalkulačku, neshodovali se mé názory moc ani s jednou stranou. V některých otázkách zastávám postoje liberální a v některých zase konzervativní, takže je těžké si vybrat favorita. V příštích volbách už snad budeme volit taky, tak si to musím dobře rozmyslet!