Dovolená na ostrově Curaçao

Už před třemi lety v Mexiku se mi strašně líbilo potápení a šnorchlování. Když jsme teď v zimě vybírali kam pojedeme na dovolenou, chtěl jsem určitě jet někam do tepla - do Karibiku. Jenže v Karibiku je spoustu ostrovů a nemohli jsme si vybrat kam jet. Pak nám ale naši kamarádi z Toronta doporučili ostrov Curaçao, že je tam prý skvělé šnorchlování. Nebylo co dál vybírat, rozhodli jsme se že pojedem. Poprvé jsme si koupili dovolenou jako balíček s letem i hotelem dohromady a poprvé to bylo all-inclusive. Čtěte dál, jestli chcete vědět, jak se nám na Curaçao líbilo!

Curaçao (čteme “kyrasao”) je součástí tzv. ABC ostrovů v jižní části Karibského moře. V ABC ostrovech je ještě Bonair a Aruba. Spolu s několika dalšími ostrovy patří Curaçao do Nizozemských Antil. Je to bývalá kolonie Nizozemí a oficiálním jazykem je holandština a papiamento. Ostrov leží asi 60 kilometrů od pobřeží Venezuely. Jeho poloha má jednu velkou výhodu - leží mimo obvyklou trasu hurikánů, takže je návštěva bezpečná i v období dešťů.

A tady je video! ⬎

Cesta na ostrov z Toronta nám trvala asi 4,5 hodiny. K tomu jsme ale ještě měli dvě hodiny zpoždění kvůli závadě na letadle a nutnému odmražování křídel. V Torontu totiž byla pořádná zima. Z letiště nás vzali autobusem přímo do hotelu a kolem šesté večer už jsme konečně seděli s koktejlem na pláži.

Hned další den ráno jsem nadšeně vskočil do vody. Rovnou vybaven novou potápěčskou maskou, ploutvemi a novým šnorchlem, které jsem si pořídil jen pro tuto příležitost. Před hotelovou pláží byl vybudovaný vlnolam z velkých kamenů, jež si vybrali za domov nejrůznější mořská stvoření. Šnorchloval jsem tam a zpátky okolo těch kamenů a pozoroval všemožné ryby, mořské ježky a korály. Bylo super, že tenhle podmořský život byl opravdu přímo u hotelu a nemuselo se nikam dál jezdit. Stačilo jen vstoupit do moře a podívat se pod hladinu. Kiki se mnou taky chodila šnorchlovat, ale většinou po hodině už měla dost. Já plaval sem a tam hodiny a hodiny bez omrzení.

V hotelu byl klasický bufet, kde jste si mohli nabrat na talíř, co jste chtěli. Taky tam měli čtyři restaurace, kde se objednávalo jídlo z menu. Byl tam steak house, italská restaurace, japonská a restaurace s mořskými plody. Za ten týden dovolené jsme samozřejmě vyzkoušeli všechny. Chutnalo nám v podstatě všechno, i když jsme trochu rozmazlení luxusními restauracemi v Torontu.

V ceně byl také veškerý alkohol, takže jsme si mohli objednávat pití na baru. Nejvíc nás bavilo pít koktejly a většina z nich měla v sobě likér Curaçao, který vyrábí přímo na ostrově. Je většinou uměle obarvený na modro, i když se destiluje z kůry pomerančů “laraha”, tak bych ho čekal spíš do oranžova.

Personál v hotelu byl tvořen samozřejmě lokální populací. Zaujalo nás, že obyvatelé Curaçao mají od narození nizozemské občanství. Mohou proto pracovat kdekoliv v Evropské Unii. Umí taky spoustu jazyků, protože se ve škole učí holandsky, doma mluví papiamento (kreolským jazykem podobným portugalštině) a kvůli geografické poloze a cestovnímu ruchu se většina naučí i španělsky a anglicky. I hotelová uklízečka tak často hovoří plynně čtyřmi jazyky.

Na tři dny jsme měli naplánováno si vypůjčit auto a malý ostrov trochu prozkoumat na vlastní pěst. Spočítali jsme si totiž, že nájem auta na tři dny vyjde cenově stejně jako jedna půldenní exkurze, které nabízeli v hotelu. V rámci úspor jsme si vybrali to nejmenší a nejlevnější vozidlo s manuální převodovkou. Po vyjetí z půjčovny jsem měl pocit, že jedu spíš v motokáře než autě. Řadit mě po letech v automatech moc bavilo, ale auto moc nejelo - do kopce jsme museli na dvojku.

První den s autem jsme se vydali až na nejzápadnější cíp ostrovu do města Westpunt. Na tamní pláži kotví rybářské lodě a rybáři tam očišťují svoje úlovky. Odpad z čištění ryb házejí zpátky do moře, na což přišly mořské želvy, které pláž v hojném počtu navštěvují. Proto je Playa Piskadó , jak se pláž jmenuje, oblíbenou turistickou atrakcí. Voda byla po předešlém dni, kdy pršelo, trochu kalná. Chvíli jsme se tam plácali a moc toho zpočátku neviděli. Pár ryb, želva nikde. Nevím proč, ale očekával jsem želvy tak o velikosti bochníku chleba. Docela mě proto překvapilo, když se přímo pode mnou ve vodě najednou objevila mořská želva velká přes metr. Želev jsme pak objevili ještě několik. Většinou se po pár minutách plavaly na hladinu nadechnout, což bylo skvělé vidět na živo.

Po zbytek dne i další dny jsme s autem prozkoumávali další pláže na jižním pobřeží ostrova. Na rozdíl od Aruby a dalších ostrovů není na Curaçao jedna dlouhá písečná pláž. Jsou to spíš takové malé zátoky s písečnými plážemi a ne všechny jsou přístupné zdarma. Nejvíce se nám líbila pláž Grote Knip , ale šnorchlovali jsme i na Klein Knip, Playa Lagun a dalších.

Na třetí den s autem jsme měli naplánové šnorchlování u potopeného remorkéru. Vydali jsme se tam hned ráno a ještě tam nikdo nebyl. U potopeného remorkéru byla zakotvená obrovská průmyslová loď s jeřáby a moc pěkné prostředí to nebylo. Pod vodou vypadalo ale všechno krásně. V troskách si našlo domov spoustu ryb a dalšího mořského života. Problém nastal, když jsme vylézali z vody. Měl jsem ploutve, které je snazší sundat ve vodě než ve stoje ve vlnách u břehu. Proto jsem vylézal bez ploutví bos a bohužel šlápnul na špatný kámen. Ten se pod mojí vahou zhroutil a rozříznul mi nohu.

Rána byla hlubší než jsem čekal, tak jsem se jal hledat pomoc u domorodců, kteří měli opodál stánek s občerstvením. Lékárničku však neměli. S krvácející nohou jsem nás odvezl zpět do hotelu, kde naštěstí měli pro podobné případy zdravotní sestru. Přišlo mi, že to bylo na pár stehů, ale sestra to vyřešila obvazem.

Odpoledne jsme se vydali prozkoumat hlavní město ostrova Willemstad. Kdysi když měla přijet holandská královna na návštěvu nakázali obyvatelům ostrova nabarvit všechny domy ve městě pestrými barvami, aby se královně líbily. Do dneška je město moc pěkně barevné, i když, stejně jako v Mexiku, není vše úplně čisté a zachovalé.

Po návratu z města jsem šel na převaz rozřízlé nohy a sestra po krátkém pohledu reevaluovala svoji původní diagnózu, a že prý bude volat doktora. Ten přijel po půl hodině a oznámil mi, že po šesti hodinách už nic šít nemůže a akorát mi tu nohu tak zavázal, že jsem nemohl skoro chodit. Cena: $70 amerických. Z dovolené naštěstí zbývali už jen dva dny, tak mi ani tak moc nevadilo, že jsem nemohl do moře. Alespoň jsem měl čas jíst, pít a spát.

Rychle nám to uteklo a už jsme byli v letadle na cestě zpátky do Toronta. Tam nás čekaly teploty pod nulou a sníh. Hned bych se však na Curaçao vrátil a zaplaval si zase s mořskými želvami. Nezapomeňte se podívat na fotky a video z naší cesty, které najdete na začátku článku!