Rossland - The Golden City

Už je to nějaký pátek, co jsme se nastěhovali do malého města zvaného Rossland. Prožili jsme tu krásný podzim, a teď už je zima v plném proudu.

Město vzniklo díky zlaté horečce v roce 1897. Pojmenováno bylo podle Rosse Thompsona. Původně se jmenovalo Thompson, ale protože takových měst už bylo víc, přejmenovali ho na Rossland. V Rosslandu se těžilo zlato, které se zpracovávalo ve slévárně v údolí (dnes město Trail). Těžba trvala zhruba do roku 1929. Mezi zlatokopy byli Skandinávci, kteří s sebou přinesli lásku k lyžování, a tak vznikl první místní lyžařský klub, který zorganizoval první zaznamenané lyžařské závody v Kanadě.

Rossland je v současné době městečko s necelými 4000 obyvateli. Nachází se v nadmořské výšce 1000 m, 15 minut autem od hranice s USA, v regionu zvaném West Kootenays. Díky blízkému lyžařskému resortu Red Mountain město láká sportovní nadšence.

Komunita je tu velice mladá, nebo alespoň mladě vypadající. Jeden náš soused zmínil, že mu je 65, ale přitom by se klidně mohl vydávat za třicátníka. To je tedy taková speciální schopnost všech Kanaďanů, které jsme zatím potkali, že vypadají mladší, než ve skutečnosti jsou. V tomhle městě je to ale vidět opravdu dost. Lidi tu zkrátka žijí velice aktivním životním stylem. Navíc město láká mladou generaci v zimě na lyžování a v létě na horská kola, takže se díky nim starší občani údajně cítí mladší.

Bohužel kvůli pandemii nemáme moc možnost se do místní komunity zapojit, ale i tak si to tu užíváme. Potkali jsme už všechny naše sousedy. Jeden je válečný veterán z Austrálie, druhý je doktor pracující v blízkém městě a třetí je lavinový expert, taková místní celebrita. Všichni věděli, kde je Česká Republika a moc se jim líbílo, že jsme jim přinesli pár Plzní.

V Rosslandu se nám dost změnila kvalita života. Na jednu stranu pořád pracujeme a jsme rádi doma, ale na druhou chodíme výrazně víc ven než v Torontu. Chodíme teď na procházky skoro každý den. Je tady krásná vyhlídka na kopci Kootenay Columbia (1235 m n. m.). Chodíme tam dost často a vůbec nám nevadí, že je to pořád stejná trasa - výhled i cesta jsou každý den trochu jiné. Teď v zimě každý víkend lyžujeme. Red Mountain je proslavená hlavně kvalitním prašanem, ale my zatím jezdíme hlavně na urolbovaných sjezdovkách a ani to není vůbec marné. Lyžovat do lesa jsme se vydali jen párkrát - poprvé jsem si radši vyšlápla kopec zpátky, abych se mohla vrátit na sjezdovku, podruhé už to bylo lepší, ale pořád nejsme žádní experti. Obrovský rozdíl je taky to, že když je v noci jasno, vidíme hvězdy, to se nám v posledních pěti letech poštěstilo akorát při našich kempovacích výletech.

V Torontu a Montréalu je společnost zaměřená hlavně na kulturní vyžití a budování kariéry. Tady to je skoro pravý opak. V létě i v zimě se všichni pohybují v přírodě. Zdá se, že nikomu ani nevadí, že jsou tu medvědi. Kempuje se, jezdí se na vodu, na kola, v zimě se běžkuje, bruslí, lyžuje, oblíbený je i skialpinismus. Zkrátka veškeré venkovní aktivity, na které si vzpomenete, se tady prostě běžně dělají. Teď je zima a my si maximálně užíváme sjezdovku, ale já už se zároveň nemůžu dočkat léta, těším se na kempování a objevování nových míst. Několik národních parků je jen pár hodin jízdy od Rosslandu, takže se tam tohle léto určitě musíme vypravit a doprohlédnout všechno, co jsme nestihli během našeho roadtripu.