Jak jsme si koupili dům

Vítejte zpátky, milí čtenáři. Už dlouho se vám chystám napsat o tom, jak jsme si v Kanadě koupili dům. Došlo k tomu už v květnu tohoto roku a od té doby rozjímám, jak vám to mám podat. A dnes je krásný podzimní den a já sedím s čajem u našeho vlastního krbu. Nejvyšší čas se do toho pustit.

O koupi nemovitosti jsme uvažovali už před lety, když jsme ještě bydleli v Torontu. Nakonec z toho však sešlo a to hlavně kvůli vysokým cenám v dojezdové vzdálenosti. Ono s těmi cenami je to vůbec zajímavé. Asi sami víte, že se z nemovitostí po celém světě stává investiční produkt. Ceny raketově rostou a já nechám na ekonomech, aby nám vysvětlili proč. Kanadu tenhle fenomén samozřejmě neminul a obzvlášť v Torontu a Vancouveru už se ceny vymykají z dosahu střední třídy.

A tak najdete hory informací o tom, jaká je to investiční bublina, která co nevidět splaskne a zbydou nám všem jen oči pro pláč. Jenže takové řeči už se vedou deset let a kdo si před deseti lety v Torontu koupil malý byt v centru už je za vodou. A i ten, kdo si ho tam koupil předloni, si dnes píská. Na druhé straně najdete i hory informací o tom, že investice do bydlení je to nejlepší, co můžete s penězi udělat, a že si máte nejlépe vypůjčit od všech rodinných příslušníků a co nejrychleji skočit do padesátileté hypotéky. Realitní trh totiž přece může jít jen nahoru a je to ta nejbezpečnější investice.

My jsme se k tomu nakonec snažili postavit tak nějak pragmaticky. Faktem je, že hledat nájem v Kootenays a vůbec v Britské Kolumbii je očistec. Nabídek je málo, ceny nejsou nejlepší a minimálně polovina pronájmů nám nedovolí kočku. Návrhy na odstranění alespoň toho jednoho chlupatého problému Kiki kategoricky zamítla. A když už něco najdete a spokojeně se zabydlíte, nikdy nevíte jestli vám rok na to majitel nevypoví smlouvu a můžete hledat nanovo.

Druhým dobrým důvodem je to, že současná monetární politika v podstatě zvýhodňuje dlužníky na úkor spořivých. Peníze v prasátku vám sežere inflace, takže proč si neudělat pěkný dluh a nechat inflaci ukusovat ten?

Ať už byly ty důvody jakékoliv, letos na jaře jsme se v Rosslandu proházeli pěti metry sněhu a vydali se zkoumat nemovitosti v okolí. Měli jsme celkem jasnou představu o tom, v jak velkém městě chceme bydlet a co by mělo či nemělo mít. Například jedna podmínka byla, že jsme nechtěli bydlet ve vyloženě turistickém středisku jako je Rossland, Kimberley nebo Revelstoke. Hlavní důvod je vysoká cena domů, která atakuje ceny v mnohem větších městech. Ano, máte to pět minut na sjezdovku, ale zaplatíte za ten dům skoro jako kdyby byl na okraji Vancouveru.

Myslím, že jsme viděli domy v Trail, Fruitvale, Castlegar, Salmo, Kaslo a Creston. Určitě nám pomohly nějaké ty zkušenosti z Ontaria, kde jsme jich pár také viděli. Hledali jsme dům s alespoň třemi ložnicemi, dvěma koupelnami a dobře řešenou kuchyní. Nechtěli jsme se pouštět do velkých rekonstrukcí, takže dům musel být obyvatelný od prvního dne. Já jsem si navíc přál, aby dům nebyl přímo u nějaké hlavní silnice.

Nakonec jsme v podstatě náhodou objevili dům v Crestonu, který splňoval většinu našich požadavků plus měl krásný výhled na řeku Kootenay a celé údolí. Protože jsme byli naučení, že se musí jednat rychle, dali jsme na něj hned další den nabídku - lehce pod cenou - kterou prodejce po krátkém vyjednávání přijal. Někteří se možná budete divit, jak jsme dokázali v Kanadě něco koupit pod cenou, když nabídky jsou většinou vysoko nad. Odpověď je taková, že ne všude v Kanadě stojí shnilá chatrč miliony dolarů jako ve Vancouveru. My jsme si úmyslně vybírali místa, kde právě není tak velký tlak na ceny, což můžeme dělat jen proto, že oba pracujeme z domova.

Pak následovaly dva měsíce stresování a vyřizování hromady papírů. Zpětně, když na to vzpomínám, tak mi přijde, že koupě vlastního domu je taková další zkouška dospělosti. V Kanadě je běžné dát do nabídky různé podmínky, aby mohl kupující z koupě při nejhorším vycouvat skoro až na poslední chvíli. Tou nejdůležitější podmínkou je, že dům projde nezávislou inspekcí od sklepa až po půdu. Další je, že se udělá výpis z katastru nemovitostí, aby se zjistilo, jestli dům náhodou nepatří někomu jinému, nebo není v zástavě v rámci nějaké půjčky.

Poslední podmínkou bývá, že si kupující dokáže zajistit financování a pojištění. To ho chrání od koupě něčeho, co třeba banka financovat odmítne nebo pojištovna odmítne pojistit. Jako kupující si ale můžete dát podmínek do nabídky kolik a jaké chcete. Záleží jen na prodávajícím, jestli takovou nabídku přijme.

Inspekce neodhalila žádné zásadní problémy a s pojištěním ani hypotékou jsme žádný problém neočekávali. Na konci dubna jsme vyřídili poslední papíry a dokončili převod vlastnictví za pomoci místního notáře. Ten shodou okolností kdysi bydlel v domě, který s naším sousedí. Tak nám i prozradil nějaké zajímavosti o našem sousedství. Na začátku května jsme se pak přestěhovali půjčenou dodávkou z Rosslandu do našeho prvního vlastního domu v Crestonu.

Už jsme tu pár měsíců a přestože nikdy není vše úplně perfektní, dům i město se nám moc líbí a jsme tady spokojení. Máme až neuvěřitelně skvělé sousedy, kteří nám už poradili se vším možným. Ale jak většina z vás jistě ví, udržovat dům je spousta práce, i když je v sebelepším stavu. Drobné úpravy a údržba zahrady nás spolehlivě zabavily až do prvního sněhu. Nyní se připravujeme na zimní radovánky a možná i nějaký ten výlet do teplých krajin.

Příště vám napíšeme něco víc o naší nové lokalitě. Ono tohle údolí Creston Valley totiž není jen tak ledajaké. A kdyby vás zajímalo něco, o čem jsme třeba ještě nepsali, dejte nám o tom vědět!