Na ostrově Cozumel

Přes Covid jsme se nikam moc nepodívali, a už nám to pomalu lezlo na mozek. Máme moc rádi mexickou kuchyni a pořád vzpomínáme na naši legendární dovolenou na Isla Mujeres, tak jsme se rozhodli jet zase do Mexika. Hledali jsme co nejjednodušší řešení, protože pořád platí Covidová opatření, tak jsme vybrali all-inclusive balíček na ostrově Cozumel. Letěli jsme z Calgary s přestupem v Torontu. V Calgary jsme nechali na letištním parkovišti auto i se zimními bundami a během několika hodin jsme se ocitli ve slunném Mexiku.

Na all‑inclusive dovolených se nám moc líbí, že nás vyzvedne taxikář hned na letišti, doveze nás na pokoj, a rovnou si můžeme jít sednout do hotelové restaurace na naše oblíbené pivo značky Sol. Vůbec restaurace v našem hotelu Playa Azul byla výborná. Číšníci hodně oceňovali naše snahy o mluvení španělsky a dokonce se nás snažili učit nová slovíčka. Už po pár dnech jsme znali všechna jejich jména, ze začátku jsme totiž byli v hotelu skoro sami. Ke konci našeho pobytu se ukázal důvod, většinu hotelu si totiž zamluvila velká americká rodina, protože si naplánovali v Mexiku svatbu. První polovina naší dovolené tedy byla hodně klidná, druhá trochu divočejší, svatební oslavy se rozléhaly celým hotelem. Jako omluvu jsme dokonce dostali od hotelu láhev vína.

Cozumel je celkem málo obydlený ostrov. Na severovýchodě je město San Miguel de Cozumel, kde se nachází i většina hotelů, taky tam často zastavují velké výletní lodě. Na téhle straně ostrova je také čistší moře bez vln, takže je tam bezpečné koupání. My jsme nechtěli celou dobu jenom trávit jenom na pláži, tak jsme si na jeden den půjčili auto a po jediné silnici jsme objeli ostrov dokola. Hledali jsme dobré restaurace a místa na šnorchlování. Na jihu jsme narazili na archeologický a ekologický park Punta Sur. Prohlédli jsme si pozůstatky starodávných majáků a kousek jsme se prošli džunglí.

Na severu ostrova jsme pak navštívili májské poutní místo San Gervasio. Najali jsme si soukromou průvodkyni, která nám vyprávěla o mladých Máyích, kteří se na toto poutní místo vydávali z celé střední a jižní Ameriky, aby žádali bohy o plodnost a prosperující rodinu.

Kvůli návratu do Kanady jsme potřebovali negativní covidový test. Nevím, jestli jsem v tom sama, ale vyznat se v tom, jaký přesně test potřebujeme, je skoro nemožné. Nakonec jsme našli ve městě nemocnici, která nám měla vyřídit ten správný test. Další komplikace byla, že jsme test potřebovali vyřídit ideálně o víkendu, aby byl platný (odlétali jsme v úterý). V nemocnici nám řekli, že o víkendu mají zavřeno a že máme přijít v pondělí, že nám výsledky do úterý doručí. Jaké bylo naše překvapení (ne moc velké), když jsme v úterý tři hodiny před odjezdem na letiště stále neměli z nemocnice žádnou zprávu. Nakonec jsme dohromady strávili asi hodinu na telefonu s nemocnicí, kde bohužel personál neuměl moc dobře anglicky. Negativní výsledky testu jsme dostali asi půl hodiny před odjezdem, takže do letadla jsme se bez problémů dostali.

V Torontu pak kvůli Covidu překonfigurovali celé letiště. Všichni cestující bez ohledu na přestupy museli projít celým letištěm a v provizorní laboratoři si nechat udělat test. My jsme naštěstí celým procesem prošli docela rychle a stihli jsme letadlo do Calgary. Do Calgary jsme dorazili o půlnoci a čekal nás noční přejezd z mrazivé Alberty domů. Kolem třetí ráno jsme oba usínali za volantem, tak jsme našli po cestě místo, kde bylo nejtepleji (asi -10°C) a rozhodli se na chvíli spát. Přímo při dobrzďování nám do cesty vlezl los. Tak obrovské zvíře jsme ještě neviděli. Moc jsme si ho ale kvůli únavě a šoku neprohlíželi a zalezli jsme do spacáků, které jsme s sebou měli pro jistotu v autě. Za pár hodin jsme se zimou probrali a pokračovali v cestě domů. Dorazili jsme akorát na Vojtův ranní meeting v práci.