Roadtrip - Britská Kolumbie, vol. 2

Poté, co jsme se stali kanadskými občany, dostali jsme na rok vstupné zdarma do různých muzeí a národních parků. Kvůli nikdy nekončící práci na zahradě jsme se ale nemohli celé léto rozhoupat a někam vyrazit. Vstupenka nám vyprší letos v zimě, tak jsem na začátek září naplánovala další roadtrip, tentokrát do nejznámějších kanadských národních parků - Banff, Jasper, Yoho, Kootenay, Mount Revelstoke. Na některá místa jsme se podívali už před pár lety, ale rozhodně jsme nestihli všechno. Letos jsme měli namířeno na pečlivě vybraná místa, abychom okoukli to, co nás zajímalo posledně ale nebyl čas, a zároveň abychom prozkoumali nová místa. Čtěte dál a dozvíte se, jak se to všechno sice zhatilo, ale jak to nakonec dobře dopadlo.

Provincie Britská Kolumbie je známá krásnou přírodou - horami a řekami. Už delší dobu jsme přemýšleli o tom, že bychom rádi jeli na vodu. Hned první den výletu jsme proto měli zamluvený výlet na raftu s průvodcem. Výlet byl vhodný pro děti od osmi let, tak jsme si říkali, že to jako amatér zvládnu. Jeli jsme na docela známý (mezi vodáky) Toby Creek. Obtížnost tohoto úseku Toby Creek je tzv. “Class 1 rapids”. Sjížděli jsme horní tok, řeka byla dost klidná a docela studená, měli jsme půjčené neopreny. Průvodce nám celou cestu povídal o nejlepších řekách a túrách v okolí. Ukázal nám i pár kempovacích míst kolem řeky, která jsou na “Crown’s Land” (území Koruny - veřejné území, kde se dá například kempovat po dobu čtrnácti dní zdarma nebo se tam může třeba těžit dřevo pro osobní účely). Jedno z těchto krásných míst jsme využili k přenocování.

Druhý den jsme dle plánu vyrazili do národního parku Kootenay. Na doporučení raftařského průvodce jsme se stavili na krátkou procházku v Marble Canyon, a pak už jsme pokračovali na Stanley Glacier (ledovec). Měla jsem najito, že cesta je 5 km dlouhá. Ale ejhle, na turistickém ukazateli psali, že cesta je 5 km tam a 5 km zpátky. Procházka se nám tedy trochu protáhla, výhledy ale každopádně stály za to. Zpátky k autu jsme dorazili ještě za světla a čekal nás přesun do Banffu, nejpopulárnějšího národního parku v Kanadě.

Je třeba zmínit, že na tomhle výletě jsem měla v plánu zásadně spát na místech, kde se neplatí. To jsme nikdy dřív nedělali, ale tentokrát jsme spali v autě, takže hledání nějakého takového místa by mělo být jednodušší než se stanem. Banff jako nejnavštěvovanější park je známý tím, že se tam těžko shání nocleh. Na internetu jsem s předstihem našla, že přímo ve městě Banff je parkoviště, kde je dovolené nocovat zdarma. Když jsme na parkoviště dorazili, byly všude cedule, že spát se tam v žádném případě nesmí. Toto nám ještě potvrdil rozčilený turista s karavanem, který předešlou noc zrovna dostal pokutu. Banff je sice krásné město, ale je neustále plné turistů. My jsme tam byli na poslední prodloužený víkend, kdy se typicky kempuje (první víkend v září), takže množství lidí bylo skutečně neuvěřitelné. Dojeli jsme na parkoviště dedikované pro několikadenní výlety, kde parkovala prázdná auta. Zaparkovali jsme mezi ně, počkali do tmy a šli spát (spaní na parkovištích je běžně zakázané). Sice jsem se moc nevyspala, protože jsem každou chvilku čekala, že nás někdo vyhmátne, ale noc jsme přečkali bez problémů.

Do Banffu jsem chtěla jet speciálně kvůli jedné procházce, kterou jsme posledně z časových důvodů nezvládli - Ink Pots (inkoustové rybníčky). Na tuto procházku se musí nejdřív projít velice populárním kaňonem Johnston, pak se pokračuje asi dalších pět kilometrů na mou vysněnou destinaci. Jaké bylo naše překvapení, když jsme ráno zjistili, že část kaňonu je zavřená z důvodu rekonstrukce, takže se na Ink Pots nedá dojít běžnou cestou. Vojta neváhal a na mobilu vyštrachal cestu skrz les. Překonali jsme několik zákazů vstupu s dodatkem, že kdo vstoupí, bude platit pokutu až 10 000$. Naštěstí nás nikdo neviděl, na Ink Pots jsme nakonec došli, dokonce jsme i trochu zmokli. V Banffu se zkrátka začalo ukazovat, že se nám smůla trochu lepí na paty.

Další zastávka byl národní park Jasper. Nikdy jsme tam nebyli a měli jsme tam v plánu několik zastávek a procházek. Hned ve vstupu do parku, když jsme chtěli ukázat naše volné vstupenky, se ukázalo, že v horách moc nefunguje internet - naše vstupenky jsou online a vyžadují internetové připojení. Pokladní nebyla překvapená a do parku nás i tak pustila zdarma. Zmínila, že u města Jasper je lesní požár a město nemá elektřinu. Jeli jsme dál, to nás nemohlo zastavit.

Na jihu parku bylo pořád neuvěřitelné množství turistů a dálnice byla plná svátečních řidičů. To byl jeden z důvodů, proč jsme nezastavili na benzínce 150 km před městem Jasper.

Vracet se a pokračovat v našem původním plánu nemělo moc smysl, tak jsme se rozhodli prozkoumat provinční park Wells Clearwater je až Class 6 ale za tohohle stavu vody tak Class 3-4. Gray, který nám náhodou doporučoval raftařský průvodce z prvního dne. Ve Wells Gray teče řeka Clearwater, která láká vodáky z celého světa. Vypravili jsme se tak na už druhý výlet na raftu. Tentokrát to byl trochu drsnější zážitek, vlny v řece byly veliké. Měli jsme s sebou kajakáře, který by v případě nouze lovil vodáky, co vypadli z raftu. Na chvíli nás všechny vypustili z raftu a nechali nás v řece plavat. To byl zážitek!

Vojta mi už kolikrát vyprávěl, jak důležité je něco takového vyzkoušet, abych pak v případě vypadnutí z lodě věděla, co čekat. Voda byla studená, všude obrovské vlny, plavat se moc nedalo. Zkrátka vynikající zkušenost, pokusím se z lodí nepadat. Ve Wells Gray jsme se pak podívali na pár velkolepých vodopádů a pokračovali v cestě. Další z mých vysněných destinací byl národní park Mount Revelstoke. Při našem prvním výletu po národních parcích jsme ho vynechali stejně jako Ink Pots. Mount Revelstoke je kopec u města Revelstoke. Nabízí krásné výhledy a krátké naučné stezky. Strávili jsme tam dva dny. U vstupu také není internetové připojení a také nás tam pustili zadarmo stejně jako do Jasperu. U Revelstoku jsme našli pohádkové kempovací místo v lese u řeky na Crown’s Land. Auto jsme překonfigurovali do spacího režimu, uvařili večeři, a pak jsme si všimli, že je venku obrovské množství komárů. Být venku se nedalo, tak jsme co nejdřív vlezli do auta.

Problém byl, že jsme předtím měli auto docela dlouho otevřené, takže i uvnitř bylo komárů nespočetně. Zabíjením komárů v autě jsme strávili snad několik hodin. Komáří paniku střídaly výbuchy smíchu při představě, že by nás při rozmazávání komárů o strop mohl vidět někdo zvenku. Mrtvé komáry v autě nacházíme dodnes.

Protože se nám dost změnila trasa výletu, napadlo mě, že bychom se mohli poslední den zastavit na Halfway Hot Springs (horkých pramenech), kam jsem se chtěla vypravit už před pár měsíci. Raftařský průvodce na Clearwater nám potvrdil, že tyhle horké prameny stojí za to a doporučil nám kempovací místo poblíž s nádherným výhledem na západ slunce. Další den jsme na horké prameny dorazili v 7 hodin ráno a už tam seděli čtyři další turisti. Jedná se o tři rybníčky poblíž řeky. Rybníčky jsou dost horké, takže je paráda se zchladit v řece. Byli jsme překvapení, jak dobře tyhle horké prameny vypadají. Jsou čisté a vkusně zasazené do přírody. V horkých pramenech jsme si vyslechli debaty o alternativních způsobech života, sešli se tam totiž místní nekonvenční farmáři, co neposílají děti do školy s nějakými jogíny z Québecu - takže o zábavu bylo postaráno.

O každé z našich zastávek bych bez zaváhání mohla říct, že to byla moje nejoblíbenější část výletu. Tak to asi znamená, že se dovolená vydařila, i když leccos nešlo podle původního plánu.