Výstup na Mount Crawford

Už je tady pěkná zima, ale tenhle výlet je z konce července. Vydáváme opožděně. Chtěli jsme vyrazit na nějaký kratší výlet, tak jsem našla, že bychom mohli vylézt na Mount Crawford. Je to asi hodinu a půl cesty autem, poblíž městečka Crawford Bay. Crawford Bay máme docela rádi, protože tam mají dobrou pekárnu a restauraci. Výlet jsme tedy naplánovali tak, že vyjedeme ráno, v pekárně si dáme snídani a po výšlapu na kopec se zastavíme na večeři.

Den začal dobře, ale čím dál jsme jeli podél jezera Kootenay, tím víc kolem nás bylo kouře z lesních požárů. V takových podmínkách není úplně moudré provozovat fyzickou aktivitu, protože vdechovat ten kouř není moc zdravé. Shodli jsme se, že přinejhorším si dáme snídani a pojedeme zpátky domů. Když jsme se blížili k naší oblíbené pekárně, všimli jsme si, že město je plné lidí - zrovna ten víkend tam pořádali hudební festival. U pekárny byla obrovská fronta, minimálně na hodinu. Trochu nás to rozhodilo, snídani jsme oželeli a jeli jsme dál, rovnou na kopec.

Nejdřív jsme špatně odbočili, ale po krátké zajížďce jsme našli správnou cestu. Byla to klasická lesní kamenitá cesta. Po pár kilometrech ale byla cedule, že dál už cesta není udržovaná a může být nebezpečné se na ní vydávat. Jeli jsme dál. Kiki měla možná strach, ale já teda rozhodně vůbec ne! -V. Následovalo asi 12 kilometrů hodně drsné cesty široké na jedno auto, po jedné straně byl často sráz dolů. Kameny a štěrk na cestě klouzali a hodně často jsme přejížděli příčné výmoly vymleté jarními potůčky. Měli jsme celkem strach, protože jsme neměli signál a až příliš pozdě jsme si uvědomili, že jsme nikomu nedali vědět, kam se chystáme. Navíc nám GPS začala ukazovat, že jsme úplně mimo cestu, která měla vést na vrchol hory.

Podle předem zjištěných informací jsme věděli, že poslední 1,3 km je cesta hodně strmá a možná je lepší ji vyjít pěšky. Když jsme tam dorazili, nevypadalo to tak špatně, jeli jsme dál. Po asi 500 m jsme zjistili, že to asi nezvládneme, tak Vojta nakonec odcouval po okraji hory zpátky na místo, kde šlo zaparkovat.

V tu chvíli se na okamžik objevil mobilní signál, zrovna včas, když nám soused psal, že třikrát píchnul kolo a potřeboval by zachránit. Bohužel jsme mu nepomohli, ale alespoň jsme mu napsali, kde jsme.

Po 1,3 km strmé cesty jsme došli k rozcestníku. Po dalších asi dvou kilometrech, se nám cesta začala ztrácet pod nohama, tak jsme začali zkoumat mapu a zjistili, že rozcestník ukazoval špatně a už podruhé bloudíme. Vrátili jsme se zpět a viděli, že rozcestník nejspíš spadl a někdo ho opřel o strom tak, že ukazuje špatnou cestu.

V tenhle moment jsme se konečně vydali správně. Cesta nebyla moc náročná, vedla po hřebeni hory. Po kouři nebylo ani památky, protože jsme byli v dost vysoké nadmořské výšce. Po krátké pauze a setkání se dvěma dalšími dvojicemi výletníků jsme se vypravili na špičku hory. Tam byla cesta trochu horší, po sypkém kamení, ale nic, co bychom nezvládli. Nakonec jsme Mount Crawford (2051 m. n. m.) pokořili a odměnou nám byly dechberoucí výhledy kolem dokola.

Po cestě zpět je ještě možnost dojít k jezeru Plaid, ale tam jsme se raději nevydávali. Místo toho jsme si cestou zpátky natrhali huckleberries (takové divoké lesní borůvky, trochu jiné než naše české).

Vše se v dobré obrátilo, Vojta cestu z kopce odřídil jako pán a dokonce na nás čekal volný stůl v naší oblíbené restauraci. Výlet se vydařil!