Žijeme!

Tak jak už mě bývá bohužel pravidlem tenhle blog zůstal opuštěný stejně jako kdysi blog z Texasu. Člověk si prostě zvykne na to, že je v cizí zemi. Už mu nepřipadá nic tolik zvláštní a zapisovat zážitky už mu nepřináší takové potěšení. Za posledních pár měsíců se těch změn událo opravdu hodně. Nejdůležitější je asi to, že jsme se přestěhovali z Montréalu do Toronta, a že Kiki musela odjet do ČR. Jsem teď tedy v novém městě, kde neznám ani živáčka a tak všechno začíná tak nějak znova. Přečtěte si, co Kiki v krátkosti napsala o tom nejdůležitějším co jsme od minulého článku zažili. Mrkněte taky na fotky, kde je nějaký mix všeho možného.

Na začátku srpna jel Vojta na konferenci programátorů do Las Vegas. Už po druhé v životě se mohl procházet po Las Vegas Boulevardu a obdivovat lesk i špínu tohohle podivného města. Konference nicméně byla velmi zajímavá a určitě za to stála.

Pak jsme byli podruhé v Ottawě. Tentokrát to nebyl žádný bláznivý zájezd, ale klidně strávený víkend. Ubytovali nás tam dva kamarádi (díky Zuzko!), kteří nás vzali na jezero La Pêche, kde jsme se projeli na kanoích. Měli jsme taky možnost si v klidu prohlédnou Ottawu. Viděli jsme noční videomapping na budovu parlamentu. Promítají tam historii Kanady, samozřejmě francouzsky i anglicky. Je to oblíbená atrakce přes celé léto. Byli jsme se podívat v National Gallery of Canada, kde se nám moc líbila výstava kanadského umělce jménem Chris Cran.

Krátce po výletu do Ottawy jsme jeli do Čech. Strávili jsme tam skoro měsíc. Nějakou dobu jsme pobyli s rodinami a zúčastnili jsme se tradiční plzeňské šifrovačky. Musíme zjistit, jestli se něco podobného nepořádá i někde v Kanadě, protože nás to moc baví.

Po návratu do Montréalu jsme se nadšeně vydali na Mount Royal, pravděpodobně už naposledy. Protože bylo ještě pořád docela teplo, ale zima už byla za dveřmi, rozhodli jsme se vypravit do Québec City. Zase jsme zvolili spolehlivou čínskou cestovku. Ráno nás Číňan naložil do minivanu se slovy “Dnes jsem váš průvodce i řidič, za dvě hodiny jsme v Québec City”. Nakonec se ukázalo, že to byl spíš řidič než průvodce. Počet účastníků zájezdu: 4. Spolu s námi jeli dva Indové. Pořád míchali angličtinu s nějakým jiným jazykem, znělo to docela zajímavě, skoro jako když v Montréalu míchají angličtinu s francouzštinou. Paní celou cestu nezavřela pusu, tak jsme se o našich spolucestujících dost dozvěděli. Nejdřív jsme se byli podívat na vodopád Montmorency Falls, zdál se nám obrovský. Potom následovala individuální prohlídka města.

Centrum Québec City je malé, vypadá to tam dost evropsky. Malé krámky se suvenýry na každém rohu. Šli jsme na vyhlídkovou věž, kde se jasně ukázalo, že centrum je jen zlomek celkové rozlohy města. Na vyhlídkové věži byly také různé zajímavé informace o Québec City. Nejvíc nás zaujalo to, že v roce 1860 bylo v Québec City 40% anglofonních obyvatel, zatímco teď se jim úspěšně podařilo toto procento snížit na 1,5%. Velký úspěch, že?

Po Vánocích jsme si udělali dvoutýdenní výlet do prosluněného Mexika na ostrov Isla Mujeres. Po týdnu relaxu na pláži jsme se setkali s našimi přáteli z Montréalu (Ahoj Věrko a Péťo!) a projeli s nimi většinu zajímavých památek na poloostrově Yucatán. V Mexiku jsme natáčeli videa a na sestříhanou verzi se můžete mrknout níže.

Tady je video! ⬎